Cypripedium
autor: © Pavel Heger Více
jak 50 doposud popsaných druhů rodu Cypripedium se přirozeně vyskytuje převážně v mírném pásmu
(výjimečně některé druhy zasahují až do pásu subtropů v Mexiku a Guatemale) severní polokoule. Pysk
cypripedií (stejně jako u blízce příbuzných paphiopedil či phragmipedií) je proměněn v oblý
bačkůrek či chcete-li střevíček, který tvoří důmyslnou past pro hmyz zajišťující jejich opylení.
Tvar pysku dal ostatně pojmenování našemu jedinému volně a vzácně rostoucímu zástupci tohoto rodu
– Střevíčník pantoflíček. Podzemní část rostliny je tvořena oddenkem s dlouhými drátovitými
kořeny. Z oddenku po rozmrznutí půdy a roztátí sněhu vyrůstají nové výhony, které v průběhu jara
vykvetou obvykle jedním až třemi (v případě Cypripedium californicum až dvanácti) působivými, ale
křehkými květy. Souběžně s tvorbou semeníků a dozráváním semen probíhá pod zemí diferenciace a
vyzrávání nových výhonů, které se stanou základem pro nadzemní část rostliny v následující
vegetační sezoně. Na podzim při poklesu ranních teplot k nule pak cypripedia zatahují.
Po rozšíření správné receptury vhodné pro laboratorní množení cypripedií v osmdesátých letech
minulého století, postupně dochází ke křížení botanických druhů a vzniku dnes už bezmála dvou set
převážně primárních hybridů. To umožňuje dříve sběratelské rarity přiblížit širšímu okruhu zájemců
a snížit tak tlak v podobě nelegálních sběrů na často jedinečné přírodní lokality. Primární
hybridy navíc oproti přírodním druhům mnohdy vykazují větší vitalitu, rychlejší vegetativní množení
a mají větší květy.
Stanoviště: Výběr vhodného stanoviště je alfou a
omegou úspěšného pěstování střevíčníků. Za ideální lze považovat místo ve stínu osamoceného,
vzrostlého a košatého listnatého stromu (avšak dostatečně daleko od jeho paty). Dalším prostorem
vhodným pro výsadbu je severní strana domu. Takováto umístění poskytují rostlinám dostatek
rozptýleného světla, chrání je před nebezpečným poledním sluncem a před pozdně jarními přízemními
mrazíky, které jsou schopny již plně se vyvíjející mladá pletiva zcela spálit. Také nijak
neomezují přirozené proudění vzduchu, které je nejlepší prevencí proti napadení patogenními
houbovými či plísňovými chorobami. Příliš hluboký stín má negativní vliv na bohatost kvetení. Přímé
slunce snášejí cypripedia pouze v ranních hodinách či případně na večer. Bezprostřední blízkost
vzrostlého stromu nebo jiných hustě kořenících rostlin zase odebírá rostlinám potřebnou vláhu a
živiny.
Substrát: Dříve se vyskytovali různé (často tajné) receptury na
složité směsi mnohdy obsahující rašeliník, rašelinu, hrabanku, polystyren, písek a mnoho dalších
lépe či hůře sehnatelných komponent. Při poctivé přípravě substrátu uvedeného složení, pak bylo
téměř zaručené, že rostliny nepřežijí první vegetační sezónu. To posilovalo kult střevíčníků, jako
rostlin pro vysoce specializované odborníky. Dnes se nejčastěji doporučuje sázet cypripedia volně
do půdy do čisté zahradní zeminy (bez jakýchkoliv úprav nebo vylepšení). Aby to ale přece jen
nebylo tak jednoduché (vždyť přece takové klenoty nemohou růst hnedle vedle kopretin), tak taková
zemina by měla být přirozeně hrudkující (při vysychání netvoří tvrdé „spečené“ bloky,
jak je tomu obvyklé u jílovitých zemin, ale rozpadá se na drobné hrudky), měla by mít přibližně
neutrální pH (vyjma vysoce kyselomilného Cypripedium acaule) a pro rychlé vegetativní množení by
měla obsahovat dostatek živin (ideální je černozem).
Výsadba: Nejlepším
obdobím pro výsadbu je podzim (přibližně v rozmezí října a listopadu), tedy období po ukončení
vegetace a před zamrznutím půdy. Vlastní výsadbu je nejlépe provádět tak, že rostlinu položíte na
plochu zamýšleného umístění a kořeny volně, ve smyslu směru jejich předchozího růstu rozmístíte
okolo růstových výhonů. Tím získáte představu o potřebné ploše budoucí výsadbové jamky. Tu poté
vyhloubíte do hloubky cca 10 cm. Rostlinu do připravené jamky vsadíte tak, aby kořeny byly na dně
jamky v horizontální poloze a vrchol nejvyššího růstového výhonu byl zároveň s povrchem okolní
půdy. Takto připravenou rostlinu lehce zasypete připravenou zeminou. Zeminu nijak nestlačujte, ale
pouze přiměřeně zalijte tak, aby nakypřená půda přirozeně slehla. Povrch lze zamulčovat tenkou
vrstvou jehličí nebo drceného listí. Celý postup lze ve videoreportáži shlédnout na
http://www.cypripedium.de/English/videos-e/videos-e.html
Choroby a škůdci:
Největší hrozbou jsou pro cypripedia všemožní slimáci včele s nechvalně známým plzákem španělským.
Hlad těchto přivandrovalců je neutuchající a škody, které dokážou napáchat, mohou být opravdu
veliké. Není neobvyklé, když tito žrouti „ohlodají“ bázi bylinného stonku. Rostlina pak
předčasně zatahuje uprostřed vegetačního cyklu a není schopna asimilací doplnit dostatek zásob pro
silný a zdravý růst v následujícím roce. Cypripedia tak postupně slábnou, až během několika let
opakovaných ataků odejdou docela.
Přes zimu pak podzemní části rostlin ohrožují z důvodu
nedostatku jiné potravy hlodavci. V tomto případě bývají ztráty fatální. Oproti slimáků, proti
kterým se lze alespoň částečně bránit chemickými (Ferramol, Mesurol, Vanish slug pellets),
biologickými (parazitické hlístice Nemaslug) nebo mechanickými překážkami, v případě hlodavců je
obrana prakticky nemožná. Mechanické pasti jsou v době nejčastějších ataků (tj. v době
dlouhodobější souvislé sněhové pokrývky) totiž prakticky nefunkční. Jedinou možností tak
pravděpodobně zůstává staletími prověřený, pro boj s hlodavci od přírody plně vycvičený bojovník
– kočka (nebo dvě). Zvláště je potom třeba varovat před zimními kryty například z plsti nebo
jiných netkaných textilií. Myši tento materiál milují a cypripediím tento kryt stejně ničím
neprospěje. Nejlepší zimní ochranou je dostatečná vrstva sněhu (což, přiznávám, bývá v našich
zeměpisných šířkách občas velký problém).
Poznámka: Při nákupu rostlin ať
již z domácích nebo ze zahraničních zdrojů je nutné pamatovat na to, že veškeré druhy orchidejí (a
tedy i cypripedií) jsou součástí mezinárodní úmluvy CITES, jejímž úkolem je ochrana ohrožených
druhů živočichů a rostlin. Orgány státní správy tedy mohou od držitele těchto rostlin požadovat
doklad o jejich legálním původu. |
