Coelogine
cristata
Tato rostlina je mnohdy nazývána nezničitelnou, neboť
její odolnost je skutečně mimořádná. Snáší bez úhony
nadměrné teploty i dlouhodobější podchlazení, nepravidelnou zálivku, ale stejně tak i trvalé
přelévání a jen málo pěstitelských prohřešků dokáže přivodit její zkázu. Na druhé straně není ale
zcela jednoduché ji přinutit k pravidelnému a bohatému kvetení. Pokusit se poskytnout jí nejlepší
podmínky k násadě květů však stojí rozhodně za to. Květy Coelogine
cristaty jsou samy o sobě krásné - jejich velikost dosahuje až 10 cm, barva je sněhobílá,
třpytivá a pysk je navíc uvnitř vyšperkován několika jasně žlutými hřebeny. Na každém stvolu je více
květů. Rostliny v příznivých podmínkách se rychle rozrůstají, takže v přírodě nejsou vzácností trsy
metrového průměru.
Coelogine cristata má svůj
domov v podhůří Himaláje, její naleziště se rozprostírají od Kuamonu přes Nepál po Sikkim. Obývá zde
mírně osluněné vlhké skály ve výškách kolem 2000 m n. m., kde vyhledává skalní rozsedliny s
nahromaděnými vrstvami humusu, někdy roste i v rozsochách mohutných rhododendronů. Bývá i obyvatelem
kamenných zídek, které stavějí zemědělci z kamenů, vysbírávaných ze zdejších chudých políček.
Rostliny vytvářejí pahlízy vejčitého tvaru o délce několika centimetrů, které nesou dva listy velké
nejvýše 3 x 25 cm.
Přesazujeme nejlépe v květnu, přesněji řečeno tehdy, když jsou nové
výhony obvykle již trochu narostlé, nové kořeny však teprve začínají růst. Namísto každoročního
přesazování raději čas od času vyštipujeme staré bezlisté scvrklé pahlízky a vzniklý prostor
vyplňujeme novým substrátem, neboť prvním rokem po přesazení hůře kvetou. Abychom nemuseli tuto
rostlinu, která se velmi rychle rozrůstá do šířky, častěji přesazovat, volíme nádoby o několik centimetrů širší, než je
průměr trsu. Pro sázení nejlépe vyhovují mělčí misky z pálené hlíny.
Po přesazení
podobně jako u ostatních orchidejí záčínáme se zálivkou jen opatrně, zpočátku alespoň 14 dnů jen
rosíme. Na plnou zálivku přecházíme až začátkem června, přičemž dodržujeme pokud možno pravidlo
osvědčené u většiny orchidejí(mimo vysloveně pozemní druhy):zalít vždy teprve tehdy, je-li již
substrát po předchozí zálivce téměř suchý. V nadcházejícím období držíme tuto coeloginu v teplotách
zhruba mezi 10 až 25 °C. Jakmile pomine nebezpečí ranních mrazíků, přenášíme rostliny ven. Nejlépe
se osvědčuje chladnější, ale před větry chráněné místo na zahradě ve stínu řídkého stromu. Polední úpal v jarních a letních měsících tato orchdej nesnáší. Za teplého počasí zaléváme a můžeme i slabě
přihnojovat.
Koncem léta se začínají rýsovat nové pahlízy a je čas k přenesení
na plně osluněné místo zahrady. Pozvolna omezujeme zálivku, ukončujeme přihnojování. Venku mají
rostliny zůstat až do prvních mrazíků a s ohledem na to, že předčasné přenesení do bytu může
zablokovat tvorbu květních základů.
V bytě musí Colegine
cristata stát poměrně v chladu, na světle. Optimální teploty v zimním období se pohybují mezi
10 až 20°C, přičemž případné poklesy teplot na nulu rostliny nepoškodí, jsou-li suché. Až do odkvětu
pravidelně zaléváme, ovšem při podstatně menších dávkách než v létě. Rostliny vykvétají koncem zimy
nebo v předjaří ze stvolů, které vyrážejí odspodu vyzrálých pahlíz. Poupata se na stvolech velmi
rychle vyvíjejí a květy vydrží na rostlině svěží zhruba měsíc, ve váze ale vadnou velmi rychle.
Po odkvětu snížíme asi na
jeden měsíc zálivku na minimum, teprve v květnu začínáme zalévat více.
Z knihy
Mužík:Orchideje pro každého
