Svet-Stranek.cz
Krása orchidejí a jiných rostlin
Orchideje a jiné exotické rostliny

Články publikované ve Zpravodaji klubu Protěž:Krása orchidejí a jiných rostlin

Články publikované ve Zpravodaji klubu Protěž




HTTP://SKALNICKY.UNAS.CZ

 

KLUBU PŘÁTEL SKALEK A BONSAJÍ OLOMOUC

 

Článek pana Pavla Holíka o skalkových lnech ze zpravodaje brněnských skalničkářů č.37/1998:

 

NENÍ LEN JAKO LEN

Jestliže se řekne len, představí semnoha skalničkářům především poměrně vysoký len Linum perenne a nebo žlutokvětélny Linum flavum nebo Linum capitatum. Nebyl jsem na tom líp, to ovšem jen dodoby, než jsem si přečetl v pražském zpravodaji článek pana Juráška o tureckýchskalničkách, v němž se zmiňoval i o dvou miniaturních lnech původem z Turecka.Jednalo se o druhy Linum cariense a Linum aretioides. Oba dva o výšce do třícentimetrů, oba dva prakticky nesehnatelní. To mě náležitě vzpružilo a přimělok tomu, abych začal tyto dva drobečky shánět. No nebudu napínat, nakonec jsem sehnalsemínka obou dvou a zasel je. Pak jsem jen napjatě čekal co se bude dít. Zprávyo množení ani o pěstování jsem neměl a jak jsem časem zjistil asi ani mítnemohl, protože pokud se tyhle kytky pohybovaly po skalničkářské veřejnosti,tak snad jen v podobě pytlíků se semínky, která však, zjevně velice rychle,zmizela v zahraničí jako solidní artikl vzájemné obchodní spolupráceskalničkářské obce. A jak již tolikrát, až je mi hloupé to psát, přišlo jaro.Kupodivu začaly vzcházet oba dva druhy, i když u L.aretioides jsem očekávaltrochu potíže. Nakonec ale vyrostlo dost rostlinek a já je mohl nejen darovatněkolika známým, ale i zasázet na skalku.

Co se týká vzhledu rostlin, nebuduse o něm rozepisovat, jednak je patrný z ilustrace, jednak jej popsal pan Jurášekve zmíněném článku (pražské Skalničky č.1/93). Zato bych se chtěl zmínit opodmínkách, za kterých jsem oba pěstoval a dosud pěstuji. Pro druh Linumcariense jsem vybral širší štěrbinu mezi kameny, takže shrnuto byla sazenicevysazena do propustné štěrkovité země na vyvýšeném, dobře drenážovaném místě sorientací na jihozápad. Kolem rostlin jsem nasypal vrstvu štěrku jako vrchnídrenáž a hned po první vegetační sezoně jsem zjistil, že to je ryze prospěšnávěc, neboť kytka se na ní pěkně rozložila a dřevnatějící stonek tak byl držen vsuchu a náležitě provětráván a tak chráněn před plísní. Loni, dva roky po výsevu, velice intenzivně zakvetl a já dokonce sklidil semínka. Co mi ovšem udělalo čáru přes rozpočet bylo vlhké léto s množstvím teplých letních deštíků,které nasytily letní vzduch nesnesitelnou vlhkostí, takže se těžko dýchalo nejen lidem, ale i kytkám. Došlo k podpaření a na obou lnech zaschlo co mohlo a tak zbylo jen několik proutků, které se sice mají k světu, ale vzhledem k jejich titěrnosti a rozmarům počasí, které lze očekávat s velkou pravděpodobností, u mne vzbuzují obavy, že by mohly z mé skalky zmizet. Zásobní rostlinky již nemám a tak zbývá jen doufat, že vyklíčí semínka. V každém případě se domnívám, že se bude docela určitě jednat o poměrně žádanou rostlinu pro skalky a miniskalky náročnějších skalničkářů a kdo ví, třeba až bude několikrát namnožena semínky z kultury, stane se i ona odolnější v našich podmínkách.

S druhým lnem, kterým byl Linum aretioides, jsem musel běhat po skalce, než jsem našel vhodné místo. Na konec jsem je našel na velice prudkém svážku schovaném za velikým kamenem. Zasázel jsem jej tak, že měl dostatek světla i přímé slunce, ale kořeny měl neustále ochlazovány díky stínění velkého balvanu za kterým rostl. Nutno poznamenat, že je to opravdu drobnička. Nerostl nijak zvlášť intenzivně a trsíky rostlinek byly mezi sutí sotva patrné, ale když zakvetl, svítil tam jako spadlá hvězdička. Má úplně přisedlé květy a kvete velice intenzivně. Tak intenzivně,že stejně jako u předchozího nemohu smlčet obavy a domněnku, že se vlastně ani ne tak podpařily, jako spíše ukvetly. Asi budu muset dát opravdu převahu drtě,aby byly drženy poněkud zkrátka. V každém případě je u tohoto druhu jasné, že potřebuje sice rychlý odtok vody, ale zároveň na jaře a počátkem léta chlad a vlhko na kořeny. Ostatně ani později nesmí moc přesychat, což jsem vyzkoušel na rostlinách sazených na rovinaté políčko, které bylo poměrně suché a na kterém rostliny nepřežily ani první vegetační sezonu.

Závěrem a shrnuto asi tolik. Linum cariense se daří na suchých a slunných stanovištích a jak se zdá přísušky,pokud nepřicházejí v době vrcholu vegetace na jaře, jsou celkem žádané. Nevadí ani zasázení na políčko, neboť není tolik citlivý na  přehřátí kořenového systému. Linum aretioides jakožto rostlina sněhových výležisek a sutí v blízkosti sněhových polí má raději chladnější stanoviště, zvláště v letním období, i když vyložené vlhko nesnáší. Celkově se ale v kultuře jeví choulostivější než druh předchozí i když charakterem vzrůstu je daleko efektnější. Oba dva pak jsou za jedno v požadavcích na půdu, kterou žádají propustnou a pokud možno neustále jemně vlhkou. Na zimu krýt nepotřebují, na Linum aretioides je velice prospěšné naházet co nejvíce sněhu a zajistit tak více vlhkosti a co nejpozdější nástup vegetace. Za takových podmínek kvete velice bohatě a dobře přirůstá. V každémpřípadě pokud vám tyhle "minilny" někdo nabídne, rozhodně neváhejte.Třeba zrovna u vás budou mít ty nejvhodnější podmínky a potěší vás svou klasicky alpínkovou krásou.

 

návštěvníků stránky
celkem183 750
tento týden58
dnes4